Japonský meč

Podle legendy byl první samurajský meč vyroben okolo roku 700 n.l. mečírem Amakunim a později Jasacunym. Z počátku byl meč spíše odznakem hodnosti určité vrstvy, později se stal nástrojem vojenské třídy. Kvalita meče závisela predevším na účelu a také na společenském postavení majitele. Použití a držení meče omezovaly nejdříve obyčeje a zvyky, později i předpisy. Třída samurajů vznikla v období starých mečů (900 – 1530). Meč se stal každodenní potřebou a nosil se neustále. Pomalu se vyvíjel a staré zbraně nahradily jednosečné zbraně s zakřivenou čepelí a ty pak speciální zakalené meče. Samurajové měli právo nosit dva meče. Meč byl něco jako samurajova duše, kdo jej ztratil, ztratil i právo žít. Držení a používání meče bylo pro samuraje přísně definováno v podrobné propracované etiketě. Podle délky se meče dělily na 3 druhy: dlouhý meč (Daitó - Katana), krátký meč (Wakizashi) a na krátký meč nebo spíše dýku (Tanto). Během své životnosti a zvláště pak v průběhu válek, bývaly meče často přebrušovány. Nešlo tedy o žádnou zázračnou zbraň a i on jako každá sečná zbraň podléhal opotřebení a při nárazu ostří o ostří takřka s jistotou došlo k destrukci křehké kalené části u obou zbraní. Brusič pak podobná poškození bylo-li to ještě možné musel zbrousit a zahladit. Proto mají používané meče nepravidelný tvar ostří - v první třetině u hrotu meč poněkud užší. Japonský meč lze dělit na tři části jílec s doplňky, čepel a pochvu s doplňky. Jádro rukojeti (Tsuka) se vyrábělo ze dřeva, opracované tak, aby rap čepele seděl přesně v připraveném dlabu. Napříč rukojetí prochází kolíček (mekugi), který drží čepel a rukojeť pohromadě.

Japonský meč - Katana

Japonský meč - Katana

Tsuba - záštita

Tsuba - záštita

Části čepele

Části čepele

 

  

 

Rap

Rap